Tuhle příhodu musím zaznamenat. V nočním autobusu z letiště
jsem pochopitelně cestoval s těmi, co se mnou letěli z Madridu.
Skupina třech mladých Španělů, dvě holky a jeden kluk, právě dostávali
jazykovou průpravu na pouť českými hospodami. Jak se řekne malé pivo, ta
slečna věděla, ale nad cerveza grande tápala. „Servesa grande?“
ujistil jsem se, a když potvrdila, vypálil jsem jako světák „velké
pivo“. Pobavil jsem tím půl autobusu a ukázal se jako pořádný kus
světáka.
Sobota 12. 5. 2012
Tak zase doma. Z třicetistupňových veder v desetistupňovém
mrazu. Co tu vlastně dělám?
Sobota 12. 5. 2012
Toreadory jsem sice v Madridu neviděl a flamengo jsem se taky
nenaučil, ale k tomu druhému jsem měl trochu blíž. Teď ještě
sedím ve své oblíbené kavárně Tijcal kousek nad Puerta del Sol, snažím
se dohnat pár posledních textů a za několik hodin se vydám na letiště.
Ještě před půlnocí budu v Praze. Takový je dnešní svět. Ač jsem
Madrid na začátku vnímal rozpačitě a poněkud nespravedlivě ho srovnával
s Barcelonou i Lisabonem, jsem přesvědčený, že tu nejsem
naposledy. To město má kouzlo a náboj, a navíc je tady toho k vidění
víc než ve spoustě jiných destinací.
Sobota 12. 5. 2012
Nemůžu se nezmínit o včerejším pozdně večerním zážitku,
který byl gurmánsko-fotbalovou směsicí. Madridské Atlético vyhrálo ve
středu nad Athleticem Bilbao v bukurešťském finále Evropské ligy ve
fotbalu (já to nevěděl, nechal jsem si to zjistit, až když byl kolem
Puerta del Sol hluk). A včera se fotbalisti vrátili domů a všichni
Madriďané pompézně oslavovali – spanilá jízda mužstva za
policejního doprovodu, který nerespektoval dopravní značky mluví sama za
sebe.
Nedbaje všeobecného veselí hledal jsem nějaký vhodný podnik, kde
bych na večer složil hlavu a bolavé nohy a konečně zase chvíli psal.
Objevil jsem madridský ráj kavárenských, pivnicových a jiných povalečů:
kolem docela velkého náměstí Plaza de Santa Ana je jeden podnik vedle
druhého a všechny pochopitelně nabízejí tapas, některé dokonce
srozumitelně a za velmi přijatelnou cenu. Já jsem ale skončil v jedné
z přiléhajících ulic, kde jsem objevil hospodu 95 TODO CORAZON.
Nejdříve se na mě dívali nedůvěřivě. Začal jsem kafem a zapnul si
notebook. Když doba pokročila a já jsem byl v dobrém rozmaru,
požádal jsem číšníka o láhev vína. Trochu se podivil, že chci
tolik, ale ostatně náš host náš bůh, jak tady ve Španělsku platí.
Když už jsem se rozhlížel, co bych si k tomu dal dobrého, přistál
u mě talíř patatas fritas (smažených brambor) na
účet podniku.
Psalo se mi dobře a zhruba za hodinu jsem dostal další pozornost,
quiche z brambor a tuňáka. Mohu vřele doporučit, protože ačkoli to
nevypadalo úplně vábně (fotka je ze starého mobilu, takže tomu moc
nepřidá), chutnalo to výtečně!
Nemohl jsem to nechat jen tak a další porci jsem si objednal. Šlo
o jamón ibérco con cebolla caramelizadab (pyrenejskou
šunku s karamelizovanou cibulí), podávanou na toustu. Šunka je tady
velmi oblíbená potravina a v Madridu má několik „muzeí“
(prodejen specializovaných právě ta ni).
Zakončit jsem chtěl něčím tradičnějším, navíc jsem se chtěl
ještě revanšovat, a tak jsem si objednal gulas del norte con salsa
tártara (severní guláš s tatarskou omáčkou). Říkal jsem
si, že když je guláš v Německu, proč by ho nemohli mít i tady,
a těšil jsem se na poslední večerní porcičku. Mezitím jsem ale byl
přinucen – aniž bych nějak zvlášť protestoval – oslavit
s místními vítězství Altética. Skandovali jsme, skákali a ti lidi
ze mě měli docela bžundu. Ale nemysleli to zle, jen jsme si vůbec
nerozuměli, i když oceňovali, že zpívat umím dobře a opakovat
skandování taky.
Číšník mezitím něco strouhal, krájel a drhnul, a když začal
smažit, věděl jsem, že je zle. Hospodou se linula vůně mořské potvory.
A tu jsem taky – neidentifikovatelnou – vzápětí
dostal na talíři. S díky jsem odmítl, protože to by můj žaludek
v pokročilou dobu nepojal.
A víte co? Nakonec jsem platil jen za tu jedinou porci, kterou jsem
objednal a snědl. Asi byli rádi, že jsem šel konečně domů, protože se
mě asi půl hodiny po půlnoci taktně zeptali (Španělé!), jestli hodlám
tu hospodu zavírat.:-)
Pátek 11. 5. 2012
V Maltézském kříži jsem si dnes dal marinovanou panenku
(lomo adobado). S hranolky, salátem a sklenkou vína
vyšla na 6 eur. A pak jsem poblíž objevil jak Babičku, tak
spoustu neuvěřitelně stylových hospod a tapas barů.
Čtvrtek 10. 5. 2012